Řízení komunikace v organizaci: charakteristika a hlavní obsah

Řízení komunikace je teorie apraxe řízení v rámci společenských komunikací jak uvnitř společnosti, tak mezi ní a životním prostředím. Cílem je, aby společnost vytvořila optimálně příznivé procesy, vytvořila a udržovala si obraz a veřejný názor, aby dosáhla spolupráce, souhlasu a uznání ve společnosti.

Významné oblasti aplikovaných a teoretických zájmů v řízení komunikace jsou:

1. Sociální struktury ve společnosti.
2. Typy, úrovně, kanály a prostředky komunikačního procesu. Musí zajistit přenos, zpracování a vnímání konkrétních informací.

Jeden z nejdůležitějších aspektů v této problematiceje zvážit obsah koncepce "komunikačních procesů". Jedná se o vytvoření, zpracování a přenos různých informací. Je třeba vzít v úvahu mechanismy a základ "práce" komunikačních procesů; být schopen rozpoznat důležité a smysluplné situace; analyzovat, rekonstruovat interakci; vyvodit závěry a formulovat návrhy potřebného rozvoje důležitých údajů. Kdo dokáže zvládnout takové znalosti a dovednosti, může správně určit současnou situaci v moderních podmínkách, analyzovat vznikající problémy a najít optimální a důležité řešení.

Řízení komunikace proto znamenákomplexní pochopení interakčních procesů ve zvláštním vztahu. Správné uplatňování této strategie přispěje k nejúspěšnějšímu a nejúspěšnějšímu řízení každé organizace.

V důsledku toho je předmětem komunikacemanagement - podniková interakce, která se chápe jako komplex komunikace, společenských kontaktů realizovaných v rámci organizace, jakož i mezi ní a sociálním prostředím.

Objekty a předměty komunikacemanažeři budou moci vystupovat s různými sociálními institucemi, které jsou významné pro rozlišování strategie firemní politiky a posouzení potřeby určité formy informací.

Řízení komunikace má konkrétní řešenícílových skupin. Jedná se o státní orgány, finanční struktury, zaměstnance podniku, zákazníky organizace a spotřebitele, zprostředkovatele, dodavatele, instituce prodávající produkty a další.

Důležitou roli hraje nejen definicecílové skupiny, ale také výběr správného komunikačního systému, prostředků, kanálů a úrovně výměny informací, které budou určeny následujícími parametry:

• obsah dostupných informací a předmětu;
• výběr optimálních komunikačních nástrojů a způsobů interakce;
• přidělení potřebného přenosového kanálu, vnímání informací (hmatové, audiovizuální, audiální, vizuální atd.) a způsoby jejich výměny (umělé nebo přirozené).

Řízení komunikace na základě výše uvedeného má následující hlavní obsah:

• potřeba naplánovat a řídit procesy interakce (zvýraznění cílového publika, vypracování strategií, monitorování, hodnocení účinnosti stávající komunikace apod.);
• vyjasnění směrů a pozic podniku;
• organizace přenosu informací (překlad, převod) a dialog;
• přítomnost zastoupení zájmů společnosti;
• vytváření informační sympatií, důvěra v organizaci;
• zastoupení objektu (osoby, organizace) veřejnosti;
• rozvoj správné komunikace založené na důkazech v konfliktní situaci.

Řízení komunikace je proto nezbytnou součástí manažerské činnosti, od jejíž správné organizace bude záviset místo organizace ve společnosti.