V našem světě je daleko od zpráv člověknení schopen milovat. Někteří to nazývají narcismus, jiní to nazývají sobectví, narcismus - lze vytvořit celou řadu termínů. Zdálo by se, že v současné době je to bez těchto kvalit jednoduše nemožné - nutí podnikání a osobní vztahy se často rozvíjejí takovým způsobem, že je nutné projevit klid, aby nedošlo k depresi a strachu z rozloučení. Jak však říkají, všechny dobré věci by měly být s mírou as lhostejností by absence všech pocitů měla být úplně stejná. Někdy si však lidé neuvědomují, že jejich posedlost sebou samým, nepřátelství vůči druhým se již vyvíjí v duševní poruchu. O tom teď budeme mluvit.
Nejčastěji se nám zdá narcismuž, který nemiluje lidi. Takový člověk je příliš připoután k sobě, ať už na vnějším plášti nebo na poznání, duchovním vývoji atd. V myslích egocentrického člověka je ideální hoden všech nejlepších. Všichni ostatní, včetně těch, kteří ho obklopují a dokonce ho milují, jsou jakýmsi „otroky“. Věří, že existují pouze proto, aby mu dodali teplo a radost.
Nejčastěji člověk, který nemiluje lidi, kteříJsou obklopeni ním, vyznačuje se velmi středním světem, úzkým pohledem na svět, emoční prázdnotou a odcizením. I v hlučných společnostech takový člověk pociťuje pocit osamělosti pouze proto, že věří, že ona nemůže blahosklonit ke všem ostatním. Tito lidé jen zřídka udržují smysluplné rozhovory, a to ani proto, že jejich znalostní báze nemusí být dostatečná, ale protože prostě nevědí, jak komunikovat. Z toho plyne, že člověk, který nemiluje lidi, neustále trpí, i když sám nepovažuje takový stav mouky za mučení, a naopak ho obdivuje.
Pokud podobný trend nepřekročí v průběhu let, szískané zkušenosti, pak se to všechno vyvine v misantropii. Mnoho psychiatrů tuto odchylku nazývá nemocí moderního světa, která je pro každého z nás víceméně charakteristická. Moderní člověk, který nemiluje lidi, se tak stává vinou téže společnosti. Taková porucha osobnosti se stala zvláště rozšířenou v naší zemi, kde je rozdělení na sociální vrstvy příliš zřejmé, kde lidé, kteří mají moc a peníze, jsou tlačeni kolem všech ostatních, a ti zase začínají nenávidět duši. Jeden člověk tak může nenávidět pouze dopravní policisty, kteří ji donekonečna pokutují, druhý, naštvaný na všechny služby, začne tiše nenávidět bílé světlo.
V průběhu takových pochmurných trendů, které absorbujív našem světě, mnozí z nás zapomínají, co to znamená milovat člověka. A nejde o příbuzné nebo příbuzné, ale, jak se říká, první, které potkají. Je důležité si všimnout malých věcí, které kolemjdoucí pro vás neúmyslně vyrábějí. Například někdo vystoupil z metra nebo pomohl dopravit těžký koš potravin do pokladny. Všimněte si úsměvu, který vám tanker, prodejce, kadeřník může dát, a nezapomeňte dát dobrou náladu všem kolem.
