M.Yu. Lermontov "Smrt básníka": analýza básně

Mikhail Jurijevič Lermontov velmi respektoval AlexandraSergejevič Puškin a miloval svou práci. Byl jedním z těch, kteří považovali Puškina za velký talent, a ve svých verších význam, sílu a jedinečný styl. Pro Lermontova byl opravdovým modelem a příkladem napodobování, takže jeho smrt Alexandera Sergejeviče působila velmi silně. Druhý den po smutných událostech, k nimž došlo 29. ledna 1837, Michail Jurijevič napsal báseň, kterou věnuje svému skvělému současníkovi - "Smrt básníka". Analýza díla ukazuje, že v něm autor dokonce mluví o Puškinově tragédii, ale naznačuje osud všech básníků.

Báseň je rozdělena na dvě části.První z nich je řečeno přímo o tragédii, která se konala v zimě 1837, a druhá část je odkaz na génia zabijáků, jakési prokletí, který posílá kolem high society Lermontov. „Smrt básníka“, jejíž analýza ukazuje, všechnu tu bolest a zoufalství autora, je přímým obžalobou celé společnosti, která není oceněna a ponižováni Puškina v průběhu svého života, a vylíčený univerzální smutek po jeho smrti. Mikhail byl dobře vědom toho, že by mohl být potrestán za takovou drzost, ale stále nemohl držet zpátky a mlčet.

Báseň používá slovo "zabiják" a neduelistu nebo soupeře. To je způsobeno skutečností, že Lermontov neznamená, že je to většina Dantes, ale společnost, která tlačila Puškina na takový čin, podněcovala nepřátelství mezi rivaly a pomalu zabíjela básníka s neustálým ponížením a urážkami. Autor o tom všechno píše v básni "Smrt básníka".

Analýza práce ukazuje, s jakou nenávistí aautor zaujme všechny knížata, počítání a krále s hněvem. V té době se s básníky zacházelo jako se soudními jesteři a Puškin nebyl výjimkou. Sekulární společnost nenechala ujít ani jediný případ, který by básníka vyrážel a ponížil, byl to zábavný druh. Za 34 let získal Alexander Sergejevič titul komorního junkera, který získal 16letých chlapců. Toto ponížení nemělo sílu vydržet a to všechno otrávilo srdce velkého génia.

Všichni věděli o nadcházejícím souboji, ale nikdonezastavily krveprolití, i když pochopili, že život člověka, který za krátký tvůrčí život významně přispěl k rozvoji ruské literatury, je ohrožen. Lhostejnost k životu talentované osoby, ignorování vlastní kultury - to vše je popsáno v básni "Smrt básníka". Analýza práce objasňuje obecnou náladu autora.

Současně, jak ukazuje analýza, smrtbásník byl předurčen osudem. Dokonce i v jeho mládí předpovídal Puškin smrt věšťáka během souboje a detailně popsal vzhled svého vraha. Lermontov chápe to, že čte řádek z poezii „Osud přijde soudit.“ Talentovaný ruský básník zemřel u rukou Dantes a autor básně „Smrt básníka“, jejíž analýza jasně ukazuje postavení Lermontov, neospravedlňuje, i když není hlavním viníkem tragické události.

Ve druhé části práce se básník odvoláváZlatá mládí, která rovněž zabila Puškina. Je si jist, že budou potrestáni, pokud ne na zemi, pak v nebi. Lermontov je si jistý, že genius nezemřel z kulky, ale z lhostejnosti a opovržení společnosti. Při psaní verše Mikhail Yuryevich ani nepochyboval, že sám za pár let zemře v souboji.