Imputované výrobní náklady jsou internínáklady nesené osobně podnikatelem. Jsou přímo spojeni s jeho činností. Ve skutečnosti mluvíme o ztracených příjmech, kterých by bylo možné dosáhnout rozumnější organizací výrobního procesu.
Popis
Imputované náklady odrážejí příjempodnik utrácí. Vynakládají se na vlastní výrobu. Náklady na zmeškané příležitosti se vytvářejí v průběhu výběru cesty rozvoje. Toto je jeden ze základních konceptů moderní ekonomické teorie.
Vlastnosti
Вмененные издержки отражают ценности, которые lze získat alternativní akcí. V takovém případě musí být posledně uvedený zrušen. K tomuto jevu dochází kvůli omezeným zdrojům, které uspokojí všechny touhy. V ideálním schématu mohou být imputované náklady nulové. Tato situace je možná s nekonečnými zdroji. V praxi je to nepřijatelné. Ukazuje se tedy, že s poklesem zdrojů je pozorováno zvýšení imputovaných nákladů. Tento ukazatel odráží hodnotu nejlepší možnosti. Při ekonomickém výběru je nutné jej odmítnout.
Přidělení zdrojů
Imputované náklady se vyznačují hodnotou.odmítnuté příležitosti. Mluvíme o množství jednoho zboží, které se musíme vzdát, abychom zvýšili výrobu jiného. Lidé ve skutečnosti vždy stojí před výběrem. A jeho cena se odráží v příležitostných nákladech. Tento ukazatel lze vyjádřit ve zboží, penězích nebo hodinách. Zvažte, jak imputované náklady vznikají na příkladu. Předpokládejme, že ředitel společnosti musí najmout určitý počet manažerských specialistů. Každý z těchto lidí může během dne vykonávat pouze jeden druh práce. První specialista přinese společnosti 10000 CU, druhý - 8000, třetí - 6000. Ředitel najímá dva zaměstnance. V tomto případě je příležitostná cena 6 000 CU.
Počítání
Racionální člověk musí zvážit budoucnostnáklady. Měl by také vypočítat náklady na různé nevyužité příležitosti. Díky tomu bude možné zvolit nejlepší ekonomickou volbu. Lidstvo se učí distribuovat úsilí a zdroje. Cílem je co nejúplnější uspokojení široké škály osobních potřeb. Nalezení fondů pro urychlení růstu bohatství je neuvěřitelně obtížné. Hospodářská historie umožnila lidstvu pochopit, že nic není dáno za nic. Každá volba má cenu. Vyjadřuje se v odmítnutí implementovat nejžádanější alternativy. Popsaná pravda je v podstatě univerzální. V ekonomické sféře však lze dohledat zvláště jasně. Vraťme se k příkladu. Pokud se do výrobního procesu soustavně zapojuje stále rostoucí počet méně vhodných zdrojů, náklady neustále rostou. Popsaný princip není univerzální. Jsou-li zdroje zcela zaměnitelné a při výrobě zboží se používají se stejnou účinností, nabývá plán odrážející tuto situaci přímou linii. Tato možnost je hypotetická a v její čisté podobě se v praxi nenajde. Zjistili jsme tedy, že zdroje, které se používají při výrobě dvou různých výrobků, nemají úplnou zaměnitelnost. Nárůst imputovaných nákladů ovlivňuje stupeň konvexity výsledného harmonogramu. Společnost se neustále snaží překonat rozpor mezi potřebou uspokojit rostoucí potřeby a postižení. Ty jsou přímo spojeny s vývojem výrobních sil. Rezoluční formou popsaného rozporu je ekonomický růst. Jednou ze složek je zvýšení ukazatelů produktivity práce. Sociální dělba práce je kvalitativní diferenciací činností. Přiřazuje výrobce k určitým typům práce. Forma dělby práce je specializace. Ekonomové zjistili, že právě efektivita růstu a produktivita vede ke specializaci. Tak jsme zjistili, jak se vytvářejí imputované náklady.
