Po skončení války (2. světová válka)mezinárodní politika SSSR byla jedním z nejdůležitějších míst na Blízkém východě. Arabské země získaly různou pomoc - vojenskou, morální a politickou.
Suezská krize z roku 1956 byla první zkouškou síly sovětského vlivu na Středním východě.
SSSR dodávaly vojenské vybavení, zbraně, vysílaly odborníky a vojenské poradce do zemí, které se (údajně) mohly účastnit vojenské konfrontace.
Pod kontrolou Británie ve skutečnosti až do středuPadesátá léta zůstala Egyptem. V roce 1951 egyptská vláda ukončila smlouvu, podle níž byly britské jednotky umístěny na území země. Británie však nejenže je nezrušila, ale zvýšila jejich počet. V reakci na to proběhly protesty po celé zemi, začal boj proti partizánům proti britským okupantům.
V roce 1952, 23. července, konflikt v Egyptě vyústil v revoluci. Plukovník Nasser, který v čele politické organizace "Free Officers", svrhl monarchický režim, prohlásil zemi za republiku.
Politika, kterou sleduje nová vláda,velmi ztížené vztahy s Británií a Izraelem. Británie, která se snaží rozšířit přítomnost své armády v Egyptě, podepsala dohodu s Nasserem o stažení vojenských jednotek po dobu dvaceti měsíců a o převedení vojenských zařízení na egyptskou vládu. V roce 1955 byl Bagdádský pakt vytvořen za účasti Íránu, Iráku, Turecka, Británie a Pákistánu. Egypt byl také pozván, aby se k němu připojil. Nicméně Nasser odmítl.
Na Středním východě je situace stále vícekomplikované. Izrael, stejně jako země účastnící se Bagdádského paktu v očích Egypta, byly nepřátelským obklíčením. Západní koloniální systém se rozpadl. O tom svědčí i nezávislost Maroka, Tuniska, Súdánu, Sýrie. Lidová osvobozenecká válka se konala v Alžírsku. Spolu s tím byly vytvořeny příznivé podmínky pro rozvoj sovětského vlivu v tomto regionu. To zase vyvolalo obavy v NATO.
Je třeba poznamenat, že obavy byly podpůdy. Faktem je, že Nasser v roce 1955 apeloval na pomoc západním zemím. Egypt požadoval vojenskou podporu, ale byl odmítnut. V této souvislosti se Nasser obrátil na SSSR. Sovětský svaz neodmítl Egypt. Prostřednictvím Československa byl tajně zřízen prodej ruských zbraní.
Obavy západních zemí se zvětšily.Nechtěli přítomnost Sovětského svazu na Blízkém východě. Prezident Eisenhower slíbil poskytnout Nasserovi finanční pomoc při stavbě Asuánské přehrady. Ale poté, co egyptský prezident začal kupovat zbraně od Československé socialistické republiky a založil diplomatické vztahy s ČLR, vláda USA odmítla nabídku. Následkem toho byl Nasser v zoufalé situaci, neboť zhroucení projektu mohlo vyvolat hospodářskou krizi v zemi. Egyptský prezident provedl extrémní opatření. Nasser se rozhodl znárodnit Suezský kanál. V roce 1956 26. července prezident oznámil při velkém shromáždění, že výtěžek z znárodnění by šel do stavby Asuánské přehrady. Od této chvíle se začala aktivně rozvíjet krize v Suezu.
Nasserova hospodářská činnostrevoluční charakter, byl proveden na pozadí vývoje vojenské politiky egyptského prezidenta. Nasser, který získal vojenskou podporu, začal otevřeně prohlašovat vedení na Středním východě. V polovině roku 1956 byla s jeho podporou vytvořena společná velení vojsk Sýrie, Jordánu a Egypta. Začaly přípravy na válku s Izraelem.
Krize v Suezu se zhoršila. Nasserovy činy byly znepokojeny v Paříži a Londýně. Společně s tím tyto země nemohly začít aktivně vyjadřovat pobouření, neboť to nevyhovovalo Americe.
V důsledku toho byl vyvinut tajný plán.Jeho podstatou bylo, že by izraelské jednotky napadly Egypt. Londýn a Paříž budou nabídnuty k zastavení nepřátelství. Pokud alespoň jedna ze stran odmítne, spojenecké síly (anglo-francouzské) začnou přijímat vhodná opatření k zajištění bezpečnosti Suezského kanálu. Po schválení plánu začala systematická příprava na jeho realizaci.
Invaze začala v roce 1965, 29. října. 5. listopadu izraelské jednotky obsadily celý Sinajský poloostrov. Následně začaly aktivní útoky, bombardování, přistání.
Suezská krize dokázala zastavit SSSR.5. listopadu vyslala sovětská vláda telegramy vedoucím vlád Izraele, Francie a Anglie. Poukázali na to, že válka s Nasserem by mohla jít do třetí světové války, ve které by mohla být použita "raketová technologie". SSSR tak nevylučoval možnost silného řešení konfliktu. Sovětský svaz byl připraven přijmout extrémní opatření k odstranění krize v Suezu.
V důsledku toho byly 8. listopadu všechny vojenské akce zastaveny.
