Koncept jazykové normy je hlavním rysemliterární jazyk, protože kultura lidské řeči se projevuje především v její správnosti. Pokrývá nejen jednu stranu jazyka, ale vztahuje se na každého, a to jak pro psaní, tak pro ústní řeč.
Jazykové normy jsou pravidla založená nakterý je používán určitými jazykovými prostředky v určité fázi jeho vývoje. Je to také obvyklé, příkladné použití slovních kombinací, vět a slov v řeči.
Existují následující jazykové normy ruského jazyka:
-Lauklativní (norma tvorby nových slov);
- Orpoepické (nebo normální výslovnosti);
- morfologický;
- ortografické;
-leksicheskie;
syntaktická;
-právní;
-inational.
Některé z nich jsou charakteristické pro dva druhy řeči a některé jsou pouze ústní nebo písemné.
Jazykové normy jsou historicky vytvořenyfenomén. Některé z nich se objevily dávno a dosud se nezměnily, zatímco jiné - zmizely. Někteří dokonce přicházejí do konfliktu. Například německé slovo „Žadatel“ je odvozen od středověkého latinského slova, které znamená „ten, kdo se chystá jít,“ a dnes je ten, kdo naopak, chce jít do studia. To znamená, že v průběhu času se míra užívání tohoto slova změnila.
Orpheopické jazykové normy také nejsou stabilní.Například vypůjčené slovo "bankrot" bylo napsáno před 18. stoletím jako "bankrot". Až do konce 19. století byly obě formy použity a poté se nová forma jejího použití stala normou.
Podhodnotit změny a výslovnost kombinace-Wh-. Vysvětlující slovníky 1935-1940 představují různé normy než ty, které existují nyní. Například slovy "hračka, snack barrel", kombinace -hh byla vyslovována jako -hn-, což je nyní zcela nepřijatelné. Některá slova si zachovala dvojakou verzi: pekařskou, slušnou.
Morfologické jazykové normy se také mění.To je dobře vidět v příkladu závěrů podstatných jmen mužského pohlaví v množném čísle a nominativních. Faktem je, že někteří mají konec-y a druhý konec -a. Je to dáno existencí 13. století ve staro ruském jazyce podoby duálního čísla, které bylo použito, když bylo nutné poukázat na dva objekty. Byly tedy získány tři varianty zakončení: nula pro substantiva v singulárním, koncovku -a pro označení dvou předmětů a konec pro označení počtu objektů přesahujících dva. Nejprve konce - a byla zachována v těch slovech, které označovaly spárované předměty: oko, stranu a tak dále. Postupně to téměř nahrazovalo koncovku a další slova.
Ale animovaná jména v množném čísle většinou uchovávají konečné účetní, řidiče, inženýry, lektory, inspektory a inspektory, ale profesory.
Někdy je také nutné brát v úvahu lexikální významslova. Například slovo "učitel" ve smyslu "učitel" má v nominativním množném konci - já a ve smyslu "vedoucí výuky" - konec -i; slovo "list" (papír) má konec -y a "list" (strom) - konec -y.
Multivariace norem udáváneuvěřitelné bohatství ruského jazyka. Zároveň to však přináší určité potíže, protože je nutné vybrat z tohoto čísla správnou možnost. To lze provést správně pouze tehdy, je-li známa vlastnost každé varianty, její syntaktické zbarvení. Jako výsledek podrobného výzkumu využití řeči (ústní i písemné) různé možnosti lingvista založena specializované slovníky a slovníky, které jsou připevněny jazykové normy moderního spisovného jazyka.
