Studium ruštiny (nebo jakéhokoli jiného) jazyka studentůa studenti se potýkají s konceptem "fonetického přepisu". Slovníky a encyklopedie tento termín je dešifrován jako způsob záznamu ústní řeči s cílem přesnějšího vysílání výslovnosti. Jinými slovy, přepis přenáší zvukovou stránku jazyka, což umožňuje, aby se na písmeno promítlo pomocí určitých znaků.
Fonetický přepis hraje důležitou roli vstudium cizích jazyků. Koneckonců, tato metoda nahrávání umožňuje zobrazit a pochopit výslovnost písmen a pravidel pro čtení. Přepis se odděluje od tradičních pravidel pravopisu (zejména v ruštině), pokud se neshodují s výslovností. Na písmenu jsou označeny písmeny uzavřenými v hranatých závorkách. Kromě toho existují další znaky, které označují například měkkost souhlásek, délku samohlásek a tak dále.
Každý jazyk má svůj vlastní fonetickýtranskripce, což odráží zvukovou stránku této konkrétní řeči. Je třeba říci, že kromě známých dopisů, které nezpůsobují potíže, v ruštině lze nalézt i další. Například zde používáme j, i (mine, pit, etc.). Navíc se v některých pozicích označují samohlásky jako "" "a" ь "(" er "a" yer "). Označení [ae] a [sen.
Ruský fonetický přepis jehlavním způsobem, jak písemně vysvětlovat vlastnosti slova, které vnímáme uchem. Aby bylo možné lépe porozumět rozdílům, které existují mezi zvuky a písmeny v jazyce, je nutné, aby mezi nimi neexistovala individuální korespondence. Pravidla pro přepisování samohlásek jsou založeny především na pozici zvuku ve vztahu ke stresu. Jinými slovy se zde používá schéma kvalitativní redukce nepotažených.
Je třeba říci, že mezinárodní fonetickýpřepis, stejně jako ruština, nemá interpunkční znaménka a velká písmena. Psací body a čárky jsou zde označeny jako pauzy. Také způsoby psaní slova (pomocí pomlčky, odděleně) se nezohledňují. Nejde o slovní zásobu, ale fonetika, jmenovitě zvuk.
V telefonu se používá také fonetický přepisdialektologie, aby bylo možné přesně zaznamenávat charakteristiky výslovnosti a v orthoepii, kde s pomocí této metody demonstruje možnosti výslovnosti.
Pravidla přepisu v ruštině jsou,který se používá téměř ve všech písmen ale psaný v bodech E, E, S, I (v některých učebnicích, nicméně, E je vyloučeno z tohoto seznamu, a je používán v zvukového záznamu). Tato písmena jsou uvedena na písmeno nebo měkkosti předchozího souhlásky nebo doplněny j + odpovídající samohlásky (e, o, u, a).
Také fonetický přepis v ruštině nenímá zápis S, který je napsán jako dlouhý S. Nadpisy a indexy používané v díle jsou nazývány diakritikou. S jejich pomocí označují délku zvuku, měkkost, částečnou ztrátu zvuku souhláskem, ne logický charakter zvuku atd.
Znalost pravidel přepisu je nezbytná pro studium vlastností výslovnosti a psaní v jazyce.
