Jaký je bod tání a varu diamantu? Existuje minerál v roztavené formě v přírodním prostředí? Budeme se zabývat hledáním odpovědi na tyto a další otázky v předloženém materiálu.
V roce 2010, během experimentů fyzikální laboratořeKalifornská univerzita v Berkeley určila úroveň teplotního účinku na diamant, což vede k jeho roztavení. Vědci zjistili, že je nemožné transformovat materiál do kapalné formy za běžných podmínek, bez ohledu na úroveň zahřívání. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze vystavením diamantu nejen teplotě, ale také nejvyššímu tlaku. Je nutné zvýšit tlak tak, aby se minerál nezměnil na grafit. Přechod diamantu na kapalnou formu je tedy nesmírně obtížný proces.
Nastavení teploty tánídiamant, vědci prováděli experimenty s použitím malého přírodního minerálu, jehož hmotnost byla 1/10 karátu. Vaření povrchů materiálu nastávalo pod vlivem rázové vlny vytvořené v důsledku krátkodobých laserových pulzů.
Nastavit, která metrika se rovnápři teplotě tání diamantu (ve stupních) se vědcům podařilo vytvořit tlak, který byl 40 miliónkrát vyšší než normální atmosférický tlak na hladině moře. Se snížením tlaku na 11 milionů atmosfér se začaly na povrchu vroucího minerálu tvořit pevné částice, které se neklesají, ale vznášejí se jako led ve vodě.
Tyto minerály jsou extrémně vzácné. Dnes se však průmyslová ložiska vyvíjejí téměř na všech kontinentech světa. Jedinou výjimkou je Antarktida.
Až do poloviny 19. století se věřilo, že v říčních sedimentech vznikají minerály. Pozdnější, první diamantové dutiny byly objeveny ve skalnaté horské půdě v hloubce několika set metrů.
Podle vědců, věk některých diamantůpohybuje se od 100 milionů do 2,5 miliardy let. Výzkumníkům se podařilo získat více „starších“ minerálů nezvyklého původu. Ty jsou přivedeny na planetu spolu s meteority, které se vytvořily ve vesmíru ještě před vytvořením sluneční soustavy.
Как утверждают многие ученые, на вышеуказанных planety mají celé oceány diamantů v tekuté, vroucí formě. Taková hypotéza vysvětluje, proč se magnetické pole těchto nebeských těles chová tak podivně. Koneckonců, Neptun a Uran jsou jediné planety ve sluneční soustavě, v níž geografické póly nemají jasnou polohu a jsou doslova rozmístěny ve vesmíru. Abychom potvrdili zajímavou hypotézu, zbývá pouze experimentálně simulovat podobné podmínky na Zemi. Takové řešení však v současnosti zůstává nesmírně nákladné a časově náročné. Proto ještě není možné s jistotou určit, zda mají blízké oceány celé oceány diamantů v roztavené formě.