Stalo se tak, že v moderním světě jsou pojmy rodný a národní jazyk smíšené. Mezi nimi dal téměř stejný znak, který je ve skutečnosti zcela nesprávný.
К примеру, рассмотрим следующую ситуацию:muž z Ruska emigroval do Spojených států a nakonec získal občanství. Od tohoto okamžiku je jeho národním jazykem angličtina. Dělá z něj rodáka? Samozřejmě že ne.
Nezáleží na tom, kde je člověk, pouze ten soubor lexémů, o nichž si myslí, že je doslova vstřebán mateřským mlékem, bude pro něj domácí.
V této věci existují i jiné problémy.Například, mnoho lingvistů vyrovná to s úředním jazykem země, který není vždy legitimní. Obecně řečeno, národní jazyk je určitým jazykem lidí, který se nemusí shodovat s jazykem dokumentace dané země.
Jazyky lze považovat za typický příklad.Indové žijící v Americe na výhrady. Oficiálním jazykem pro ně bude angličtina, ale to nezpochybňuje skutečnost, že pro tyto skupiny existuje vlastní národní jazyk.
Dalším příkladem je východní část.Ukrajina, která se z velké části skládá z ruských přistěhovalců. Na legislativní úrovni je pro ně úředník ukrajinský. Téměř celá populace tohoto území hovoří plynule, ale národním jazykem pro ně je ruština.
Dalším základním kamenem v této věcito je považováno za identifikaci národního jazyka s literárním. Samozřejmě, že to bude v zásadě špatné, protože tyto jevy jsou velmi výrazné a existují, i když ve vzájemném spojení, ale spíše v situaci interakce, než shody okolností.
Nezapomeňte, že jazyk je prvnítotální znakový systém. To platí pro všechny projevy, ať už je to příslovce, dialekt nebo literární jazyk. Všechny z nich tvoří řadu systémů, jejichž prvky se mohou shodovat nebo se mohou radikálně lišit.
Slova vztahující se k literárnímu jazyku mohou také odkazovat na národní jazyk, zatímco opačná situace je prostě nemožná.
Jak již bylo zmíněno, národní Rusnemusí nutně fungovat výhradně v Rusku. V tomto případě rozhodujícím faktorem není legislativa, ale mentalita lidí, jejich sebeurčení a vnímání světa.
Celkově člověk rozumí okolnímu prostředíStředa přes hranol jazyka. Některé lexémy v našich myslích evokují spojení s konkrétním obrazem, který je zase spojen s jednou nebo jinou realitou. V tomto případě hraje nesmírně důležitou roli národní jazyk, neboť je to on, kdo určuje shodnost konceptů realizovaných zástupci stejných lidí. Proto tedy národní ruský jazyk dává každému dopravci určitý, odlišný od jakéhokoli jiného obrazu světa a bytí obecně.
Trochu dříve dostal příklad indiánů,žijící ve Spojených státech, ale udržují svůj vlastní národní jazyk. Někdo může říci, že situace je na území Ruska naprosto stejná, kde žije velké množství etnických skupin, a tato poznámka bude ve své podstatě legitimní.
V tomto případě je klíčem otázkasebeurčení těchto národností - všechny se klasifikují jako Rusové do jednoho stupně. Lze tedy tvrdit, že pro určitou část je národní jazyk, státní jazyk a ruština totožný jev.
Je zcela přirozené, že taková široká,prakticky komplexní koncepce, jako jazyk lidí, nemůže být omezena na žádný konkrétní rámec. Již bylo řečeno, že literární jazyk je související pojetí, které vstupuje do interakce, ale není totožné. Vše není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
Národní jazyk, jehož formy existencemohou být velmi odlišné, téměř neomezené, pokud jde o tvorbu slovních forem a rozsah použití. Literární - vrchol jazyka lidí. To je ta nejnormalizovanější, nejpodrobnější část.
Existují však i další oblasti existence, z nichž se prostě nelze vzdát. Miliony filologů po celém světě neustále studují národní jazyk, formy existence a její vývoj.
Například jedna z těchto forem může být snadnopojmenujte teritoriální dialekty, které nemají nic společného s literárním jazykem. Dialektismus v tomto případě může být velmi odlišný: lexikální, syntaktický a dokonce fonetický, čímž bychom měli pochopit rozdíl ve výslovnosti slov.
Další plná forma existencenárodní jazyk může být bezpečně nazýván městskou populární řečí. Mohou být vyjádřeny jak v nevhodné tvorbě deklinace paradigmat, tak v banálním uspořádání napětí. Kromě toho, běžný výskyt v tomto případě může být nazýván zneužití kategorie rodu. To zahrnuje tak běžné dnes "chaty" místo "zavazadel".
Profesionální a sociální skupina jargonů se snadno zapadá do konceptu národního jazyka.
Samozřejmě, takový komplexní, víceúrovňový systémprostě nemůže vzniknout od nuly. Anglický národní jazyk, působící nejen ve Velké Británii, ale i v USA, v Kanadě, jako každý jiný, a zejména ruský, se stal tak postupným.
V našem případě se proces formace začal v 17. století, kdy se konečně utvořil náš ruský národ.
Proces jazykového vývoje probíhá zcelanepřetržitě, každý den, nová a nová slova se objeví v tom, který nakonec zadat lexikální systém úplně a už ne způsobit nedorozumění nebo překvapení. Například nikdo dnes nemůže být překvapen slovy jako "škola", "publikum" nebo "právník" - význam každého z nich je zcela zřejmý. Navíc se nám lexémy zdají původně ruské, zatímco původně byly majetkem latiny.
Proces formování a rozvoje národníchjazyk je naprosto nerozlučně spjat s lidmi, kteří ho vytvářejí, doplňují a obohacují ze dne na den. Některá slova postupně zmizí z užívání, jsou nahrazena jinými, nebo jsou zcela zapomenuty kvůli nedostatku realit, které znamenají.
V průběhu času, stres vslovo, a dokonce i jeho sémantika - z přilehlého k opačnému. Národní jazyk ruského lidu však stále zůstává, sjednocuje se v sobě s tou duší - společnou všem, jedním a nedělitelným. Nejenže nám umožňuje vidět svět svým vlastním způsobem, ale také ho vytváří pro nás všechny.
